Zemí kaňonů a červených skal

By 19.10.2014 Srpen 22nd, 2019 Cesty

Tenkrát na západě, Bezstarostná jízda, 2001 Vesmírná Odysea, Forrest Gump, Mission: Impossible II, Vertical Limit – to je jen zlomek z filmů, ve kterých jsou scény z Marlboro Country – ikony amerického západu. Permanentka pro vstup do národních parků je tady k ničemu, protože oblast opět spravují indiáni Navajo.

Monument Valley

Za vstupné 5 dolarů se lze sice dostat jen do malé části parku – ta je ovšem nejznámnější a rozhodně i nejfotogeničtější. Takže zaplatit a dojet k Visitor Centru, které leží na plošině nad údolím a je tu nejlepší výhled.
Ono to údolí vlastně žádné údolí není, je to placka, ze které vystupují skalní útvary až do výšky 300 metrů. Mezi nimi vedou prašné cesty, po kterých se dá projet buď organizovaně výletními terénními auty (myslím kolem 20 dolarů), nebo autem vlastním (zadarmo).

Jednoduchá volba. Případně pěšky, ale na to je docela dost teplo. Kupodivu ani tady není moc lidí, takže udělat si pár fotek bez davů návštěvníků není žádný problém. Bylo by fajn si počkat na západ slunce, jenže do Moabu, kde budeme spát, to máme ještě čtyři hodiny a cestou ještě chceme zvládnout odbočku k řece Colorado, odkud vyjíždějí rafty. Pryč z údolí, auto jako prase, chtělo by to myčku.

Arches

Kdo zná Pravčickou bránu, ten do Arches nemusí. Ale jo, může – Arches je nádhera a skalních útvarů tu jsou asi dva tisíce. Od roku 1970 jich sice díky erozím snad na 40 spadlo, ale i tak jich stále dost zbývá. Vybrat se dá z několika pěších okruhů a na důkladnou prohlídku by to chtělo několik dní. A tolik času není. Takže projít aspoň ty „nej“ – největší Landscape Arch, nejznámnější Delicate Arch (je na SPZ Utahu), Ďáblovu zahradu, Double Arch… I tak to je program na celý den.

A zbývá další přejezd – 240 mil do Beaveru. Ty dlouhé přejezdy ale až tak nevadí, tempomat v kombinaci s automatickou převodovkou funguje výborně a pořád je na co se koukat.

Bryce Canyon

Tak jako Monument Valley není údolí, ani Bryce Canyon není žádný kaňon. Je to vápencová plošina, kterou eroze rozryla do nesčetných věžovitých útvarů fantastických tvarů a barev. Po okraji vede Rim Drive, kde místní shuttle bus zastavuje na některé ze třinácti vyhlídek. Krásné počasí, žádné velké vedro, ani si neuvědomujeme, že se pohybujeme ve výšce kolem 2500 m nad mořem. Jako vždy jsme vyfasovali mapku – nejrozumnější vypadá Queens Garden trail, na který navazuje Navajo Loop trail – takže se nebudeme muset vracet stejnou cestou.

Poměrně nenáročná cesta s trochu komplikovanějším výstupem, zpět na okraj, nasednout na shuttle, který nás doveze ke vstupu – a jede se dál. Tentokrát to je jen kousek – nějakých 107 mil. Cestou míjíme vstup do Zionu, ale ten náš čeká až zítra.

Národní park Zion

Rozlehlé území na rozhraní pouště, Coloradské plošiny a Great Basin je známé především díky kaňonu, který vytvořila řeka Virgin. Z možností „what to see“ nejzajímavěji vypadá trail kaňonem Subway, jenže sem je potřeba dopředu objednaný permit – a ten nemáme. Podle fotek to ale musí být úžasné. Alternativou je cesta z Temple of Sinawa, poslední zastávky turistického autobusu. A pak pěšky, po břehu řeky River, dál do kaňonu. Jako „cestu po břehu“ to ale popisuje jen průvodce, ve skutečnosti se po břehu jde jen kousek a dál se pokračuje vodou. Po kotníky, po kolena, po pás… Komu to uklouzne, i nad hlavu.

Hodinku tam, hodinku zpátky, usušit na trávníku a vzhůru na Emerald Pools a Kayentu Trail. Tříhodinová cesta s nádhernými výhledy do kaňonu. Vracíme se do údolí, shuttlem na parkoviště – a sbohem Utahu, sbohem pouště a rudé skály, čeká nás Las Vegas.