Vidět Neapol a…

By 20.10.2021 12 listopadu, 2021 Nezařazené

Krásná je Neapol, krásná, když svítá… Jinak jsem měl ovšem Neapol spíše spojenou s mafií, kapsáři a nepořádkem. Co nepořádkem – bordelem. Takže možná „vidět Neapol a zemřít“. To bych nechtěl.

Neapol více než než Itálii připomíná města v orientu. Chaosem i tím nepořádkem. A zvláště v centru je opravdu mumraj. Lidé, auta, motorky, skůtry… Všechny domy, včetně starých paláců posprejované, přetékající odpadkové koše, a co se do nich nevešlo, leží okolo. Pravda je, že v noci to odvezou, ulice zametou, a ráno to začne znovu. Nad tím vším se v dálce tyčí Vesuv, otázka prý není jestli ještě bouchne, ale kdy.

Doprava

Auto bych si tu nepůjčil a vlastním bych sem nejel. V Neapoli se dá soutěžit, kdo uvidí první neotřískané auto. A zvlášť v centru to není vůbec jednoduché. Oni to zřejmě neberou nijak tragicky a z nějakého škrábance se věda nedělá. Víc než jinde v Itálii tady platí, že dopravní předpisy jsou spíše doporučení, většinou platí právo silnějšího a drzejšího, na druhou stranu jsou dost předvídatelní a nebýt těch úzkých uliček, jezdilo by se tu docela v pohodě.

Půjčení auta tu je dost zbytečné, protože metrem se dá dostat skoro všude rychleji a pohodlněji. Zároveň plné pojištění auta by vyšlo dost draho a bez něj ani náhodou, tady se vrátit nepoškozené auto asi nedá.

Jídlo

Neapolská pizza je od roku 2010 zapsaná do skupiny „specialità tradizionale garantita“. A v 19.století se tu zrodila i pizza Margherita. Takže pizza tu je všude. A taky pasta a spousty různých smažených dobrot, slaných i sladkých. Na každém rohu, v každém okénku. A jídlo tu je (prý) levné. Asi je, na ulici se dá zaplácnout žaludek za pár euro.

Jinak to ale zas taková láce není. Zmíněná Margherita v restauraci stojí kolem 6-7€, trochu lepší pizza tak o dvě víc. Pokud se na ní krčí kousek prosciutta nebo salsiccie, jsme spíše kolem 10€. Těstoviny jsou na tom podobně, s podílem „masa“ se zvyšuje i cena. A když přijde chuť na kus flákoty, jsme rázem klidně na 20€ a výš. K tomu 1,5dl vína za 4-5€.

Historie

Historie, to je oč tu běží. 2000 let před Kristem už tu byli Řekové. Pak Římané a poté se to už střídalo jak na běžícím páse. Byzanťané, vévodství neapolské, Normané, němečtí Štaufové, Španělé, Rakušané i Francouzi. A po každém tu něco zůstalo. Takže tu opravdu je co vidět a týden na to nebude stačit. Hrady, muzea, paláce a snad milión kostelů. Tolik jich určitě není, ale i tak má Neapol nejvíc sakrálních staveb na světě.

Co nevynechat

Problém spíš je co vynechat, nebo čím začít.

Castel dell’Ovo je původní řecké sídlo, později římská vila a nakonec opevněný hrad. Hezčí je asi zvenku, zvlášť při západu slunce.

Castel Nuovo ze 13.století dnes hostí nevelké městské muzeum, je tady Sál baronů, využívaný pro zasedání městské rady, několik kaplí a především vstupní portál z bílého mramoru z 15. století.

Castel Sant’Elmo je pevnost ze 14. století na pahorku nad městem a je odtud nejhezčí výhled na Neapol a Vesuv v pozadí. Dostat se sem dá nejlépe lanovkou a hlavním důvodem k návštěvě je právě ten výhled z hradeb.

Archeologické muzeum v Neapoli je asi nejvýznamnější archeologické muzeum v Evropě. Návštěva se dá v pohodě zvládnout za půl dne a k vidění tu jsou především artefakty z Pompejí, Herculanea a Stabie. A taky úžasná sbírka mramorových soch ze sbírek rodu Farnese. Dostat se sem dá nejlépe metrem, vchod do muzea je pár kroků od něj.

Královská rezidence Capodimonte je dnes Národním muzeem s rozsáhlou sbírkou porcelánu a především obrazů, mezi kterými je i pár Tiziánů, Caravaggiů a Rafaellů. Prospekty lákají i na Boticceliho – ale ten tu je jen jeden. Galerie je krásná, ale Vatikánská muzea nebo Uffizi ve Florencii to samozřejmě není.

Královský palác na Piazza Plebiscito nezabere moc času, hned po příchodu ohromí monumentální mramorové schodiště Scala d’onore, prohlídka samotná pak představuje přepychové sály paláce.

Neapol má historii nejen na povrchu, ale i pod ním. A možností jak navštívit neapolské sotteraneo je několik. Nejstarší jsou katakomby San Gennaro, kousek od muzea Capodimonte. Jde o největší katakomby v Neapoli, vznikly už ve 2.století a původně zde byl pohřben i sv. Januárius, patron Neapole. Původně hrobka světců, poté pohřebiště, kostel a baptisterium.

Vstup do Napoli Sotterranea Percorso leží přímo na Via dei Tribunali, hlavní tepně historického centra. Tady už nejde o katakomby, spíš o tunely. Původně zde byly doly na tuf, ze kterého je centrum Neapole vystavěné, poté cisterny na vodu, pak dlouho sloužili jako smetiště a za druhé světové války jako kryty.

Prohlídka, včetně návštěvy zbytků římského divadla, trvá asi hodinu, vstupenky je potřeba koupit předem.

A jen pár kroků odtud je Complesso Monumentale San Lorenzo Maggiore, středověký kostel, pod kterým jsou v podzemí odkryté pozůstatky římského trhu. Stála zde dvoupatrová tržnice, původní první patro je na dnešní úrovni terénu a v podzemí jsou odkryté zbytky obchodů a mozaik.

Když už byla řeč o sakrálních stavbách, tou hlavní je Cattedrale di Santa Maria Assunta s novogotickým průčelím. Uchovávají zde krev svatého Januária, která třikrát za rok zkapalní a je ukazována lidem. Když se nezkapalní, postihne podle legendy Neapol nějaká katastrofa. A v roce 2020 jednou zůstala suchá. Covid. Měli jsme štěstí, protože my jsme tohle miracolo viděli. Dobrý.

No a když už je člověk v Neapoli, škoda nevyrazit do okolí. Asi půlhodinku vlakem je Herculaneum, o kousek dál známější Pompeje. V obou případech se jedná o antická města, zaniklá při výbuchu Vesuvu v roce 79 n.l. Zatímco Pompeje přikryl sopečný prach, Herculaneum bylo zalité přívalem horkého bahna, které během staletí ztvrdlo a zkamenělo. Vykopat to nebylo asi žádná sranda, ale zachovaly se zde i dřevěné části budov.

Herculaneum je menší a klidnější, nemíří sem takové davy návštěvníků jako do Pompejí. A vykopávky jsou zde prakticky dokončené, protože na neodkrytých zbytcích už stojí dnešní město Ercolano.

To Pompeje ještě ani zdaleka nejsou odkryté celé, stále se zde pracuje a když se sem po pár letech člověk vrátí, může si být jistý, že uvidí něco nového. A taky, že tady může být docela hodně lidí. Nám pomohl Covid, takže kromě hlavního náměstí (a nedalekého občerstvení) byl zbytek města klidný a poloprázdný.

Organizované zájezdy zvládnou prohlídku Pompejí za dvě hodiny, v klidu si to celé projít a prohlédnout je ale spíš tak na pět až šest hodin. A kdyby nám nezačalo pršet, klidně bychom tu zůstali i déle.

Asi hodinu cesta vlakem na sever od Neapole leží Caserta. Barokní zámek, postavený v 18.století za vlády Bourbonů jako královský palác, je obrovský a ještě větší je jeho zámecký park. Do zámku se vstupuje přes jedno z největších barokních schodišť na světě, v prvním patře prohlídková trasa prochází palácovou kaplí, soukromými i přijímacími místnostmi a trůním sálem.

Barokní zámecký park je tři kilometry dlouhý, zakončený horským svahem s vodopádem a nezapře se tady inspirace z Versailles. Osa parku je tvořena řadou vodních ploch, kaskád a fontán. Na konci, u kašny bohyně Diany, je ještě vchod do bočního anglického parku, inspirací byla příroda – včetně potoků a jezírek. A protože v době stavby byly objeveny Pompeje, zakomponovali ruiny i sem.

Protože Covid

Tahle doba je trochu divná na cestování – registrace, certifikáty, omezení… A musím říct, že Italové to dodržovali. Takže do všech památek nejdřív ukázat Green pass, projít kontrolou teploty a teprve pak lze koupit vstupenky. Restaurace se zahrádkou jsou v pohodě, ale do vnitřních prostor opět pouze s certifikátem. Kontroluje obsluha – a fakt kontroluje. Uvnitř samozřejmě roušky, venku nepovinné, ale doporučené. Dezinfekce všude – a voňavá.

Neapol má přes nelichotivou pověst určitě svoje kouzlo. Úzké omšelé uličky, staré paláce, prádlo visící ze šňůr mezi okny i nikdy nekončící ruch. Na trochu toho nepořádku se dá zvyknout a taková sbírka historie na tak malém místě se jen tak někde nenajde. A z Prahy jsou to dvě hodiny letu, takže Neapol může být i dobrý tip třeba na prodloužený víkend.