Pod toskánským sluncem – I ❤ Toskánsko

Film Pod toskánským sluncem z roku 2003 byl pro tento krásný kout Itálie jedním z impulsů, které přivedly turisty, investory i zahraniční celebrity. S trochou nostalgie a sentinentu tak vzpomínám na devadesátá léta, kdy jsme tam byli poprvé – na Toskánsko poloprázdné, bez davů a autobusů, s opuštěnými, nebo zanedbanými statky v tak charakteristické krajině. O pár let později to už bylo jiné – a tehdy jsem myslel, že sem se už nevrátím.

 

Nevydržel jsem…takže zpátky do Toskánska, resp. do jeho severní části, zhruba ohraničené Florencií, Sienou, Pisou a krajem Chianti.

 

Kudy? Tudy

Cesta z Prahy je pohoda, na Zličíně se najede na dálnici a ve Florencii se z ní zase sjede. Nějakých 10 až 11 hodin cesty, tedy pokud se cestou nevyskytnou komplikace – u nás prakticky kdykoliv a kdekoliv, v Německu kolem Mnichova, v Itálii kolem Bologni. Pak se cesta může i o pár hodin protáhnout, takže je lepší si jí rozdělit a někde přespat. Třeba u Verony, což je dobrá příležitost k návštěvě města i okolí.

 

Jestli jsem na cestě něco neměl rád, pak to byl úsek mezi Bolognou a Florencií. Docela nepříjemný kus dálnice v horách, obvykle plný kamionů. Od prosince 2015 to je jiné, Italové tuto dálnici sice zachovali, ale k ní postavili údolní variantu, která cestu zkrátila asi o 20 minut.

 

Italské dálnice (a nejen dálnice) jsou docela drahé, cesta z Brenneru do Florencie vyjde asi na 35€. Natankovat se vyplatí v některém městečku před Insbruckem, klidně kilometr od dálnice, ceny jsou tu u benzímu o cca 0,2€ na litru nižší než na dálnici v Rakousku a o 0,6€ než na italské dálnici (září 2016). Rozvadovskou benzínku ignoruji, spoléhají na to, že tady Češi tankují před hranicemi a ceny jsou většinou vyšší než v sousedním Německu.

 

Kde složit hlavu

Možností, kde bydlet, je opravdu hodně – a hotely bych rovnou vyřadil, protože kdo by chtěl do hotelu, když okolo je tolik jiných možností. Přesto je dobré začít včas, s téměř půlročním předstihem jsem zjistil, že malé statky, které nabízejí jeden až dva apartmány, jsou beznadějně vyprodané, ke slovu tak přišel Booking, ale tady se „toskánská romantika“ hledá špatně. Ale dá se.

 

Vybírat je dobré se satelitní mapou, protože není problém se ubytovat v nádherném toskánském statku – který ale leží přímo u silnice. A poslouchat brzy ráno řev motorek a skůtrů bych tedy fakt nechtěl.

 

Co nevynechat v Toskánsku

Za pár dní se všechno stihnout nedá a i když se budeme držet jen v poměrně malém severním regionu, je tady opravdu co vidět. Otázkou tedy spíše je, co vynechat.

 

Pisa

Jeden ze symbolů Itálie se šikmou věží se asi minout nedá a protože sem míří i všechny poznávací zájezdy, také to podle toho vypadá. Přesto přímo na Piazza dei Miracoli je místo, které většina turistů bez většího zájmu míjí – Campo Santo. Hřbitov, který měl být původně kostelem, z 13.století, údajně s půdou, kterou křižáci dovezli ze Svaté země. A také s desítkami římských sarkofágů, etruských a římských soch a úžasnou freskou Triumf smrti.

 

Lucca

Pár kilometrů o Pisy je Luca, kde už těch turistů až tolik není. Ve 14.století patřila Janu Lucemburskému a o něco později ji měl pod správou i Karel IV. V centru je několik románských kostelů a především Piazza Anfiteatro, eliptické náměstí s domy vestavěnými do původního římského amfiteátru.

 

Monte Carlo

A když už byla řeč o Karlu IV, ještě kousek dál od Luccy leží Monte Carlo – městečko a pevnost, kterou Karel IV. založil. Od 19.století je pevnost v soukromém vlastnictví a otevírá se pouze o víkendech odpoledne. Ale mají tady letáček s informace i v češtině, turisté sem tolik nejezdí a nad jednou z hradních bran je erb se lvem, prý českým. Má jen jeden ocas, takže přestože na něj hradní pán návštěvníky upozorňuje, bůhví, jak to s ním opravdu je.

 

Florencie

Pokud se většina toskánských městeček dá zvládnout za pár hodin, na Florencii je jeden den málo. Toskánská metropole a kolébka renesance je úžasná a od roku 1982 i na Seznamu světového dědictví UNESCO. Za svůj rozkvět vděčí především rodině Medičejských, proto se sluší navštívit jejich hrobku.

 

Nezapomenout na Palazzo Pitti, dóm Santa Maria del Fiore, Palazzo Vecchio, most přes řeku Arno Ponte Vecchio, chrám Santa Croce… je toho moc. A taky na Uffizzi, jednu z nejznámnějších světových galerií. Stojí se tady dlouhé fronty, takže se vyplatí pár euro připlatit a koupit si předem vstupenku na určitou hodinu. No a nakonec dojít na Piazza Michelangelo, odkud je nejlepší výhled na celé centrum.

 

Ve Florencii se parkuje a)špatně b)draho, jedním z tipů je právě Piazza Michelangelo, jenže najít tady volné místo je opravdu velká náhoda. V centru jsou podzemní parkoviště, ale stojí i 3€ za hodinu. Takže dobrou volbou může být velké (a samozřejmě bezplatné) parkoviště u hypermarketu Coop na Viuzzo delle Case Nuove, kolem jede tramvaj a do centra to trvá asi půl hodiny.

 

Siena

Další z toskánské hitparády, kde návštěva je nutností. Siena se pyšní středověkou architekturou a především hlavním náměstím Piazza del Campo, kde mimochodem začínala i bondovka Quantum of Solace. Vynechat nelze katedrálu Santa Maria Assunta, která, pokud by byla dostavěna, měla být největší katedrálou na světě. Stranou od centra je kostel San Domenico, kde vystavují hlavu a prst svaté Kateřiny Sienské.

 

 

San Gimignano

Městečku na kopci se někdy, díky z daleka viditelným obranným věžím, říká toskánský Manhattan. Původně jich bylo přes 70, zůstalo jich 14. Tady, více než jinde, jsem si uvědomil, jak se Toskánsko změnilo. Před lety jsme neměli kde zaparkovat, ulice kolem historického centra byly plné a parkoviště žádné. Stáli jsme ve škarpě v zatáčce a doufali, že nedostaneme pokutu. V podvečer jsme se skoro báli – žádní lidé, pár obchůdků… Dnes je tu pět obrovských parkovišť, která přesto bývají plná a lidí jak…

 

Přesto má Gimignano stále své kouzlo a za návštěvu určitě stojí. A taky se objevilo ve hře Assassins Creed 2

 

Kraj Chianti

I když má Toskánsko umění a architektury na rozdávání, kraj Chianti je, aspoň pro mě, tím, co ho zcela charakterizuje – statky na kopcích, řady cypřišů, zvlněná krajina s vinicemi a malá městečka, kde jakoby se zastavil čas.

 

Ono v nich často není až tolik k vidění, ale jsou prostě dokonalá, zdaleka tu nebývá tolik lidí a mají atmosféru. Kromě Greve in Chianti, kam ještě sem tam nějaký ten autobus s turisty zamíří, tu je řada míst, která by bylo škoda vynechat – a většina lidí to udělá. Tak třeba…

 

Badia a Passignano

Klášter původně z 9.století a kostelem s freskami ze století šestnáctého. Víc tu toho není, resp. jinam vás pravděpodobně nepustí. Je to škoda, protože tu mají třeba kryptu z 11.století.

 

Pasignano

 

Panzano in Chianti

Původně tu byli Etruskové, pak je vystřídali Římani, ve dvanáctém století tu vyrostl hrad, který stojí dodnes. K tomu kostel Santa Maria Assunta, přestavěný ve 14.století, pár vinařství, pár dobrých restaurací a v září vyhlášený vinařský festival.

 

Pieve di San Leolino

Malý kostelík kousek od Panzano in Chianti z 12.století sice leží jen kousek od silnice, ale nejezdí sem skoro nikdo. Tedy krom místních. Uvnitř je několik obrazů z 13. až 14. století, které, být u nás, by byly ozdobou Národní galerie.

 

Badia a Coltibuono

Původně románský klášter je dnes v soukromém vlastnictví a patří mezi vyhlášená italská vinařství. Kromě vína mají i výborný olivový olej, dělají prohlídky, pronajímají pokoje, jsou tady vyhlášené kuchařské kurzy… ale pořád to je docela romantické místo.

 

coltibuono

 

Vertine

Středověká vesnička, nebo spíše malý hrad, původně z 10. nebo 11.století je stranou všech hlavních tahů a nevede sem ani asfaltová silnice. Jeden kostelík, jedno castello a jeden bar, všechno tak namačkané, že se to nedá ani vyfotit – a pro turisty žádný velký hit. Úžasná atmosféra a se skleničkou Chianti Classico i perfektní závěr cesty.

 

Vše? Zdaleka ne. Možná jsem trošku lhal, že jsem na Toskánsko zanevřel. Jen je jiné, než bylo, přesto krásné. A na východ a jih má spoustu dalších zajímavých míst, které by vydaly na několik dovolených. Takže…