Náš výlet se chýlí ke konci, čeká nás posledních pár dní a pak přes oceán domů. Ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, jedeme dál
Tioga Pass
Většinou se z Yosemite míří na server k San Francisku, nebo na jih, směrem k LA. My to vezmeme přes Tioga Pass na východ. Horský průsmyk se silnicí ve výšce až 3000 metrů nad mořem nabízí úžasné výhledy na Yosemite, skalní masivy, horská jezera, louky, lesy… A současně jen velmi málo lidí, hlavní trasy tudy prostě nevedou. Po 150 kilometrech sjíždíme z hor, jsme v Mammoth Lakes
Mammoth Lakes
Původně zlatokopecké město na přelomu 19. a 20. století málem vymřelo, na konci století tady žilo méně než 10 obyvatel. Dnes jich tu je kolem osmi tisíc a město je nejvýznamnějším lyžařským centrem Kalifornie. Mimo sezónu tady turistů moc nepotkáte, pro místní to asi není jednoduché, pro návštěvníky absolutní pohoda. A přitom by se tady dala prožít celá dovolená – jsou tu hory, jezera, prérie i horké prameny.
Mono Lakes
Cestou zpět zastavujeme u Mono Lake. Velké jezero se slanou vodou pomalu ale jistě vysychá, svojí zásluhu na tom mají i lidé, kteří odklonili přítoky. Vzniklo asi před 760 000 roky, ale kdo ví, jak dlouho vydrží. Voda obsahuje asi 70g soli na litr, což je dvakrát více než v oceánech. Slaná je tedy pořádně, přesto v ní žije nějaký druh krevet. Pobřeží vypadá jako poprášené popelem, jsou to ale neuvěřitelně velké roje muchniček, pěkně otravné, když se mezi ně šlápne. Ale díky nim a krevetám v jezeře tady každoročně hnízdí miliony stěhovavých ptáků.
Bodie
Kousek od Mono Lake je nefalšovaný kus americké historie – opuštěné zlatokopecké město Bodie. O tomto místě jsem psal po návratu, opakoval bych se. Ale byl to zážitek s trochou nostalgie i vzpomínek na westerny.
Zpět přes hory
Ještě jednou musíme přejet přes Sierra Nevadu, tentokrát po silnici 108 přes Toiyabe National Forest. Trochu nás zaráží cedule, že náklaďáky, ale i obytné přívěsy, sem nesmějí – o něco později pochopíme proč. Stoupání a hlavně klesání jsou opravdu velká, i s naším osobákem musím zastavit, protože brzdy to špatně snáší. A taky cestou míjíme zvláštní komplex – Mountain Warfare Training Center. Tady dnes cvičí americká námořní pěchota a dříve vojáci, mířící do korejské války.
San Francisko
A je konec – poslední štace. Někdo SF miluje, já to nebudu. Nevím, neoslovilo mě. Ano, je tu Alcatraz, Golden Bridge, mrakodrapy, tramvaje, strmé ulice, Čínská čtvrť i další místa, známá z amerických filmů. No a co? Stejně tak tu jsou kolony na příjezdových dálnicích, ucpané silnice, hodně lidí a špatně se tu parkuje. Golden Bridge jsme kvůli mlze téměř neviděli, u oceánu byla pěkná zima a na letiště jsme jeli o dvě hodiny déle, než ukazovala navigace.
Zazvonil zvonec…
Všechno někdy skončí, nedá se nic dělat. Ujeli jsme přes 6000 kilometrů a většinou spali v Motel 6, které byly čisté a docela pohodlné. Moc jsme si neužili americké kuchyně, v parcích restaurace nebyly a když jsme večer dorazili, byly většinou už zavřené. Neměl jsem ani tu čest seznámit s americkými dopraváky, protože předpisy jsem důsledně dodržoval. Zvykl jsem si na automatickou převodovku a bohužel i na nízké ceny benzínu. Kufry jsme zpět nakládali narvané k prasknutí a ještě jsme jeden museli přikoupit. A amíci byli fajn.
Sem bych se někdy opravdu rád vrátil a klidně bych to vzal stejnou cestou. Americký výlet byl zážitek, na který určitě nezapomenu.