Sicílie - návrat jistý

O Korsice jsem napsal, že je voňavá, jaká by pak byla Sicílie? Přestože se jedná o stejné středomořské klima, intenzivní aromatická vůně Korsiky tady chybí. A je zanedbaná. Chátrající usedlosti na venkově a domy určené k prodeji, nebo alespoň k pronájmu, jsou dokladem toho, že Sicílie zatím marně čeká na „toskánský boom“, který by přivedl investory a celebrity. Ale má toho hodně co nabídnout.

Kudy z nudy

Dilema, jak se na Sicílii dostat, vyřešila kalkulačka. Letenky a pronájem auta vycházely podstatně příznivěji než 2300km po vlastní ose, o únavě z dlouhé cesty ani nemluvím. A půjčit si auto na Sicílii není problém.

Opravdu? Není – půjčoven je spousta, ceny často více než příznivé, ale podle reakcí v diskuzích to může mít háček. Zvláště menší (a levnější) autopůjčovny si prý (a velmi často) následně strhnou z karty částky za údajné poškození, které mohou být i násobně vyšší než vlastní cena pronájmu. Reklamace je možná, výsledek nejistý.

Zvolil jsem mezinárodní Europcar, vyfasoval téměř nový Peugeot 306 a déle než hodinu obcházel s technikem auto a nechával zapsat do protokolu každý škrábaneček zvenku i zevnitř. Vrácení auta pak proběhlo naprosto bez problémů. A řídí se tu dobře, jakoby to snad ani nebyli Italové. Jasně, předpisy nedodržují jako všude, ale to by pak nebyla zábava.

Co vidět

Na Sicílii je vše – příroda, moře, hory, historické památky, malá i větší města. Otázkou tak není co vidět, jako spíš co vynechat. Měli jsme jasno – zvládneme západní část a tu východní si necháme na božskou Yindy. Takže pár tipů k návštěvě

Zingaro

Tenhle kus západního pobřeží je od roku 1981 první přírodní rezervací na Sicílii. Není tu žádná silnice, jen jedna cesta podél pobřeží. Prý tady roste celá řada endemických rostli, žijí tu desítky druhů ptáků, ale kouzlo spočívá hlavně v klidu, pobřežní krajině a malých, mezi skalami ukrytých, plážích, kam se nedají tahat lehátka, slunečníky a vlastně ani děti…

Trapani

Původně elymské město vlastně až tak zajímavé není. Několik památek ze 17. století ve staré části města, docela hezká procházka podél moře, úzké uličky, které byly někdy obtížně průjezdné i se sklopenými zrcátky. Ale vede odtud lanovka, která nás během chvíle vyvezla o cca 900m výše do středověkého, původně ale také elymského, Erice. Dole jasno a vedro, tady mlha, vítr a teplota o dobrých 10 stupňů nižší.
Výhled do okolí stojí za to.

Segesta

Z původního centra elymského národa toho sice moc nezůstalo, přesto je pohled, který se naskytne při příjezdu od pobřeží, nezapomenutelný. Z dálky viditelný dórský chrám, hora Monte Barbaro se zbytky města v příkrém srázu a divadlem na jejím vrcholku, to vše obklopené krajinou, připomínající Toskánsko a Chianti.

Palermo

Město proslavené mafií už jen vzpomíná na doby zašlé slávy. Přišlo mi, že zde, více než jinde, se projevuje zmíněná zanedbanost ostrova. Kdysi výstavní paláce jsou často opuštěné a zchátralé, uličky se svým nepořádkem blíží spíše Orientu. Ale to neznamená, že tu není co vidět. Kostel San Giovanni degli Eremiti, původně arabská stavba Palazzo dei Normanni, nejstarší jezuitský chrám na Sicílii Il Gesu, nebo třeba Catacombe dei Cappuccini, kde je uloženo asi 8000 mumií, včetně slavné Rosalie Lombardo z roku 1920.

Agrigento

Komplex dórských chrámu, známých jako Údolí chrámů je od roku 1997 zapsaný na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a i když to vlastně není údolí, ale vršek kopce, určitě stojí za návštěvu, zvláště mimo hlavní sezonu, kdy tady může být docela pusto.

Villa Romana del Casale

Římská vila ze 4.století našeho letopočtu sice obsahuje největší a nejbohatší sbírku římských mozaiek na světě, ale ani tady nemusí být mimo hlavní sezonu narváno. Zatímco Pompeje zasypal sopečný prach, tato vila byla někdy ve 12.století zavalena bahnem a mohutným sesuvem půdy. Tak zůstala až do 19.století a dneska to je opravdu zážitek. Stejně jako nedaleká Piazza Armerina.

Syrakusy

Tenhle, původně řecký, areál z 8.století př.n.l. byl tak trochu zklamáním. Řecké divadlo pod lešením, část areálu (bez upozornění) uzavřena, stejně jako (asi údajný) Archimédův hrob. K tomu už docela dost lidí.

Nekropole Pantalica

A na konec trochu klidu. Pár kilometrů od Syrakus, v údolí řeky Anapo, je hluboký kaňon, v jehož skalních stěnách je vytesáno pět tisíc hrobek, datovaných do 13. až 7.století př. n. l. Nekropole je také zapsána jako součást světového dědictví Unesco, přísně chráněna a mimo otevírací dobu uzavírána. Takže když jsme ji odpoledne našli (což nebylo vůbec jednoduché), hlídač nás upozornil, že za hodinu zamyká. A významně pokynul k nízké zídce vedle vrat, kdybychom snad hledali cestu ven. A přidal láhev vody z lednice, protože už stejně šel domů. Zamknul za námi a byli jsme sami. Lepší konec dovolené snad ani nemohl být.