Za oknem je Maroko

Dá se projet jižní Maroko za pár dní a vidět vše zajímavé? Nedá – nebo to je docela honička. Více než 2000km na cestách, které jsou podobné D1, přesuny od 200 do 500 km. Ale stálo to za to. Jen ty fotky jsou většinou přes sklo…

Ksáry a kazby

Tyhle hliněné stavby patří k nejhezčímu, co se dá na jihu Maroka vidět. Bez ohledu na to, jestli jsou staré 100 nebo 800 let, jsou si podobné jako vejce vejci, ale pořád se v nich bydlí. Projít si nějakým ksárem (vesnicí) je fakt zážitek, jen focení je komplikované a nevítané. Pokud má dům střechu, pak se v něm normálně bydlí, když střecha spadne, bydlí se vedle a sem se nastěhují kozy.
Kazby (pevnosti) jsou na tom se schátralostí podobně. Některé měly to štěstí, že se opravují a stály se z nich hotely, muzea nebo jsou ve vlastnictví bohatších Maročanů. Snad ještě pár let vydrží, protože vztah k památkám a historii se tady moc nenosí.

Marocký Holywood

Maroko je oblíbeným cílem filmařů, velká část filmů z Orientu, s historickou nebo biblickou tématikou se natáčela právě zde – v Ouarzazate nebo nedaleké vesnici Ait Ben Haddou. Třeba Gladiátor, Mumie, Království nebeské, Hra o trůny… Ouarzazate se díky tomu pěkně rozrůstá a filmaři představují pro místní obyvatele i významný zdroj příjmů. Za zdmi studia se tyčí egyptské chrámy, křesťanský kostel, hradby pevnosti nebo papundeklový Jerusalém.

Hory a pouště

Jižní Maroko jsou ale především hory, údolí, oázy a pouště. Kdo by ale čekal nekonečné písečné duny, bude pravděpodobně zklamán. Většinou jsou kamenité a těch písečných je jen zlomek. Projít se po nich je ale zážitek, který si vyzkoušeli třeba protagonisté v Mumii. Zase ti filmaři…

A kupodivu i na poušti může pěkně pršet. Přišlo to neočekávaně, na jedné straně modrá obloha, na druhé straně žlutá tma a písečná bouře. Vydatný liják přinesl rychlé naplnění vyschlých koryt a místy i zatopené silnice ( a dlouhé objížďky). Prý se to stalo naposledy před sedmi lety. Štěstí nebo smůla?

A nad vším tím se tyčí Střední a Vysoký Atlas. Na nejvyšších vrcholcích zůstává sníh po celé léto, na náhorních plošinách je vedro, sucho a liduprázdno. I když – i tady se občas odnikud objeví jezdec na oslu, nebo stádo koz, doprovázené pasákem. Bůh ví, kam míří.

Marocké zlato

Arganový olej, jeden z posledních hitů kosmetických firem, se získává z jader Argánie trnité, která jinde než v Maroku neroste. Prý se jedná o jeden z nejvzácnějších a nejdražších olejů na světě. Zatímco v kosmetických výrobcích se dá najít spíše jen v popiscích na etiketě, v Maroku se dá koupit čistý a podstatně levnější. A potravinový prý snižuje cholesterol – vyzkouším. Říká se, že se část oříšků získává sběrem z kozího trusu, protože kozy tyto stromky s oblibou ožírají. Sice to je nesmysl, ale nezní to špatně 🙂

Maročané

Orient (a jih) představuje specifickou mentalitu. Smlouvání je nutné, bakšiš je nezbytností a na dochvilnost se spoléhat nedá. Na rozdíl od Egypta ale nejsou otravní a (většinou) ani tak dotěrní. A neradi se fotí.
Zahalené ženy nejsou pravidlem, i když je jich většina. Většinou jim to i docela sluší. A vlastně to není až tak špatná móda. Na leckteré bečky v minisukních a upnutých tričkách, ze kterých na všechny strany tečou špeky, by byl určitě příjemnější pohled.

Ceny

Za pár dní se dá v cenách zorientovat těžko, ale Maroko není úplně levná země. Najíst se dá na ulici za pár korun, stejně jako v dobrých restauracích za pár stovek. Většinou jsme se ale vešli do 10€ za osobu a odcházeli jsme dobře a dostatečně najedení. Marocká kuchyně je prý vyhlášená (jako skoro každá), ale jedl jsem lepší. Levný a výborný je třeba džus z čerstvě vymačkaných pomerančů za méně než 0,5€. Na tržištích se smlouvá a výchozí ceny jsou opravdu vysoké, reálně se dá dostat minimálně na polovinu, ale i na třetinu navrhované ceny. A když se jim nechce jít s cenou dolů, odchod jinam obvykle zabere. Prostě Orient.

 

 

Očekávání po prvním dni, hodinách v autobusu a skoro 600 km nebyla velká, nakonec to ale byl fajn výlet se spoustou zajímavých zážitků. I když nevím, jestli bych se sem chtěl v dohledné době vracet. Co vím jistě – do Agadiru bych na dovolenou k moři určitě nejel.