Být v Keni a nenavštívit safari je stejné, jako v Paříži minout Eiffelovku. Nakonec safari je jedním z hlavních taháků této středoafrické země, protože ohřát se v zimě můžete i jinde a moře tady zas takový zázrak není….
Na safari vyrážíme s Ramou. Pod tímto jménem se ovšem neskrývá rostlinný tuk, jak by se na první pohled zdálo, ale náš průvodce Ramadhan Isundu, jenže kdo by si to pamatoval… Ramu jsme našli přes internet už v Čechách, komunikace s ním byla bezproblémová a za dvoudenní výlet do národního parku Tsawo East chtěl přibližně o 60 Eur na osobu méně než česká cestovka.
Keňskou okreskou…
V půl sedmé ráno vyrážíme z Malindi. K hranicím parku to je nějakých 60 kilometrů, cesta tak na hodinku. Chyba lávky. České okresky po zimě jsou proti těm keňským luxusní autostrádou. Asfalt končí po několika kilometrech, dále pokračuje prašná a notně vymlácená cesta. Jízda se tak hravě protáhne na tři hodiny a u vjezdu do parku zkoumáme, jestli máme všechny zuby.
Zvířecí ráj
Jakmile projedete bránou parku, začnou se objevovat divoká zvířata. Takový malý zázrak, hranice parku existuje pouze na mapě, žádné ploty zde nejsou, přesto jsme cestou sem žádná zvířata neviděli a najednou jsou tady. Po několika minutách spatříme prvního slona a voláme na řidiče, aby nám zastavil. Rama se směje našemu nadšení, kvůli jednomu slonovi mu přijde zbytečné zastavovat, prý uvidíme další. Pomalu pokračujeme a opravdu – z jedné strany sloni, z druhé zebry, za zatáčkou se objeví stádo antilop a z porostu vyčuhují hlavy žiraf. Takový malý ráj na zemi a pro mě splněný klukovský sen.
Zvířata se evidentně nebojí, člověk tu pro ně nepředstavuje nebezpečí. Takže auto klidně zastaví pár metrů od stáda zeber, které se ani neobtěžují zvednout hlavu. Absolutní přednost zde mají pouze již zmínění sloni. Přibrzdíme kousek od nich, ale když se slonice se slůňaty rozhodnou přejít přes cestu, slušně a pomalu couváme o kus nazpět. Přeci jen jsou o něco větší.
Ve společnosti Masajů
Míříme do Ndololo Campu, kde nás čeká oběd a kde také večer budeme spát. Kempy představují v parku méně komfortní, ale o to romantičtější možnost ubytování. Prostorné stany jsou vybaveny obrovskou postelí i sociálním zařízením, kapacita kempu, nepřesahující 50 osob, je pak garancí, že si nebudeme připadat jako v Disneylandu. A protože i zde chybí ploty, klidný spánek v noci střeží několik Masajů.
Po obědě míříme do masajské vesnice, což je téměř povinná součást místních výletů. Po chvilce ale auto prudce brzdí, na stromě leží lvice. Velkých koček žije v parku hodně, my máme nejspíš smůlu, protože uvidíme pouze tuto jedinou krásku. Líně se rozvaluje ve větvích a nadšení turistů ji nemůže vyvést z míry. Klidně bychom tu vydrželi déle, ale Masajové čekají.
Stojíme před branou vesnice, kde se nás ujímá vysoký štíhlý mladík. Za pouhých 10 Eur se stáváme členy velké masajské rodiny a naši noví bratři nám na pozdrav zaskákají svůj tradiční tanec. Skáčou fakt vysoko, možná i díky speciálním botám, které jsou vyřezány ze starých pneumatik.
Nový brácha nás vede na prohlídku tradičního masajského obydlí, ve kterém prý stále bydlí. Což je divné, protože jsou zde pouze dvě, zato za stromy je vidět docela slušná vesnice s normálními (na keňské poměry) domky.
Ten tradiční není nic moc, Masajové vlastně bydlí v h… , tedy v trusu. Opravdu, chýše je uplácaná z bláta, větví a (snad pouhých) buvolích exkrementů. Výrobci domácích deodorantů by zajásali, protože odér, který nás obklopil je opravdu jen pro silné nátury.
Čas letí, noví bráškové nám ještě předvedou rozdělání ohně třením dřívek a nakonec, rodina nerodina, nám vnutí pár předražených cetek. Krátké tančící poskakování na závěr a jsme směrováni k východu, protože se blíží další auto s turisty. Do konce sezóny se masajský kmen rozroste o několik stovek nových bílých členů, asi to nebude zas tak špatný kšeft.
…a na dobrou noc zatroubí slon…
Vracíme se zpátky do kempu, slunce zvolna zapadá a krajina se barví do neopakovatelně červeného nádechu. Pro naši lvici ještě nenastal čas večeře, stále se povaluje na stejné větvi, na které jsme ji před pár hodinami opustili.
Spíme jako v ráji, občas někde něco zařve nebo zatroubí slon. První ranní pohled ze stanu je nezapomenutelný. Hned za námi se pase stádo antilop a jen o pár metrů dál několik slonů okusuje nízký porost. Safari, při kterém nemusíme ani vstát z postele.
Pomalu vyrážíme na cestu zpět. Auto nám kousek od kempu zastavuje u dvou slonů. Dva sloni – no a co – těch tady přece je. Věčně rozesmátý Rama nám připomíná včerejší nadšení z prvního samotáře u brány parku. Kdeže loňské sněhy jsou… Vstupní permit nám za chvíli končí, míříme k bráně parku. Míjíme poslední stádo antilop a jsme venku. Ráj na zemi skončil, čeká nás dlouhá cesta zpět do hotelu.
Sázka na internet nezklamala, loučíme se s naším skvělým průvodcem, vtiskneme nezbytných pár dolarů řidiči a můžeme u moře vzpomínat na opravdu nezapomenutelné zážitky.
