Pomalu opouštíme červené skály a kaňony, míříme do města hazardu – Las Vegas. Benjamin Siegel, zvaný Bugsy, který v roce 1946 otevřel první kasino na Stripu asi netušil, co tady jednou vyroste. Egyptská pyramida, Socha Svobody, Benátky, Eiffelovka…
Las Vegas
Mýlil jsem se, když jsem si myslel, že to jsou „kulisy“, špatná imitace ve stylu Hollywoodu. Oni to mají prostě dokonalé a dotažené do posledního detailu. V Benátkách se projedete po krytých kanálech s namalovanou oblohou nad hlavami, ve Francii je vše stylové, včetně umyvadel a „provensálských“ kohoutků na toaletách. A všude to žije – alespoň v noci. První místo, kde se pije veřejně na ulici. Přes den to je normální ulice a čas se dá strávit spíše v outletových centrech – jsou často levnější než asijské fejky.
Na Las Vegas jsem měl naplánovaný jeden den a jednu noc – a bylo to málo. Přes den nákupy, večer a v noci na Stripu, k ránu návrat do hotelu a dopoledne se jede dál. Ještě dneska doma poslouchám, že jsme tam měli zůstat déle. Tak snad příště…
Death Valley
Čeká nás nejdelší přejezd – přes Death Valley a Bakersfield do Visalie. Skoro 500 mil a více než 8 hodin cesty. Údolí smrti je nejsušší, nejteplejší a nejníže položené místo v Severní Americe – samotné solné jezero leží skoro 90m pod úrovní moře. Teplota tady může přesáhnout 50 °C. Mimo sezonu tu je pusto a prázdno – jen šutry a sůl. A na Ameriku docela mizerné cesty, Takže do Visalie dorážíme dlouho po půlnoci.
Sequoia National Park
Ve Visalii nic k vidění není, ale je to odtud kousek k Sequoia National Park. Největší stromy na světě a nejvyšší vrchol USA. Ten výškový rozdíl je znát – dole vedro, nahoře kolem deseti stupňů a mlha. Ale jaká mlha! Magická mlha, ve které se ztrácejí vrcholky obřích stromů. Musely by to být krásné fotky. Nedaleko stromu generála Shermana potkáváme medvěda. No – první ho viděla tlustá Američanka s kočárkem, která začala řvát a i s kočárkem utíkat – přímo k němu. Lekl se, chudák, a dal se na útěk. Ta rozmazaná fotografie je jediná, která jakž takž vyšla. Další setkání s americkou faunou proběhlo na cestě zpět. Bylo už šero, i tak ale byly vidět tarantule, které se vydaly na cestu pře silnici. Arachnofobik by si jistě užíval.
Přejíždíme se do Mariposy, zítra ráno nás čeká další přírodní zázrak – Yosemitský národní park.
Yosemite National Park
Yosemity musí být nádherné v každém ročním období, taky sem každoročně míří miliony turistů z celého světa. A v létě tady prý není k hnutí. Po sezóně to jde, škoda jen, že vodopády jsou většinou vyschlé. Žulové skály jsou gigantické a El Capitan je i největším žulovým monolitem na světě. Samotné Yosemitské údolí je pouhým zlomkem celého parku, ale je nejnavštěvovanější a je to znát. Dokonalá infrastruktura, dobře značené turistické trasy, parkoviště – ale hlavně hluboké kaňony, vysoké skály, vodopády, jezírka, louky i lesy. Jeden z nejkrásnějších zážitků na naší cestě a další dobrý důvod k návratu.
Většina organizovaných zájezdů odtud míří na San Francisko, nás čeká cesta na druhou stranu Sierra Nevady, ale ještě předtím přejezd přes Tioga Pass. Za měsíc už by bylo pozdě, kvůli sněhu je tento průsmyk obvykle od října do června uzavřen.
