Čínou na kolech

By 26.9.2014 Srpen 22nd, 2019 Cesty

Letadlo čínských aerolinek nás veze dalších 1500km na jih, do oblasti řeky Li, jedné z nejoblíbenějších a snad i nejkrásnějších destinací v Číně. Přistáváme v Guilinu, kde na nás čeká řidič, který nás odveze k městečku Yangshuo. Stejnou trasu, ale po vodě, se jezdí i vyhlášené výlety po řece Li. Trvají osm až deset hodin, my to zvládneme autem asi za hodinu.

Bydlíme v Yangshuo Mountain Retreat, který je vítězem ocenění Travellers‘ Choice® 2014 na serveru Tripadvisor. Hodně příjemný, malý „hotýlek“, který leží na samotě, přímo na břehu Yu Long – jednoho z přítoků řeky Li, s výhledem na homolovité kopce. Krásné místo, které bylo nutné rezervovat s půlročním předstihem.

Tohle je, proti předchozím zkušenostem, jiná Čína. Bez davů lidí a s nádhernou přírodou. Až kýčovitá romantika. A to i přesto, že městečko Yangshuo bývá přeplněné turisty. Není to tak hrozné, snad s vyjímkou přístaviště, odkud se vyjíždí na loďkách po okolí.

Přesto stojí za to si loďku pronajmout a vyrazit, po chaosu v přístavu se loďky po chvíli rozjedou do všech stran a na řece je docela klid. Takže míjíme jen pár rybářů, kteří loví pomocí staré techniky – na šňůře přivázanými kormorány.

Vraťme se ale zpět. Ráno se budíme do mlhy nad řekou. Nikde ani noha, dokonalý klid. A najednou se na řece objevuje barevný slunečník. Za chvíli další a další – poprvé vidíme vyhlášený rafting na bambusových vorem. Tedy rafting je trochu silný výraz, řeka je línej volej a sjet těch pár kilometrů trvá nejméně 2,5 hodiny.

Mačkat se na řece se nám nechce, půjčujeme si kola a vyrážíme do okolí. Čína na kole, tak to jsem si nepředstavoval. První kilometr po silnici vypadá docela tragicky, proplétáme se v provozu, který se nezdá být k cyklistům moc tolerantní. Ale pak se to mění, sjíždíme mezi rýžová políčka, převozník nás na svázaných kůlech převáží za pár juanů na druhý břeh – a jsme sami. Fakt. Nikde žádní turisté, jen Číňaní pracující na svých polích. Vpravo řeka, vlevo – a vlastně i všude okolo – vyhlášené krasové homole, které jsou vyobrazené i na 20 juanové bankovce. A také třeba na čínském porcelánu.

Podél Yu Long dojedeme k mostu Xien Gui ve vesnici Jiu Xian, odkud vyjíždějí raftové vory. Po hodinách samoty a klidu je tady docela rušno a navíc se nad horami pěkně zatáhlo. Během pár minut leje jak z konve a mezi domečky ve vesnici se valí potoky vody. Vmáčkneme se do místního obchůdku mezi vesničany, kupujeme si něco k pití a čekáme, až to přejde. Což netrvá dlouho, mraky jsou pryč a za chvíli je zase jasno a vedro.

Davy lidí se mačkají na vorech, my vyrážíme po druhém břehu zpět. A jsme zase sami. Jen ty cesty jsou po dešti místy docela rozbahněné.

Těch pár dní tady uteklo jako voda, nedá se nic dělat, vyrážíme zase na cestu. Hotelový taxík nás před odletem odváží ještě asi 200km na sever do oblasti Longsheng a rýžových teras Ping’an. Čekají nás jedny z nejhezčích horských scenérií v oblasti, panorama hor s výškou až 2000m, rýžové terasy na jejich úpatí a asi 300 let stará, dřevěná vesnice, s domy postavenými na pilotech. Taxík nás vysazuje na parkovišti u vstupu do národního parku, dál musíme místním shuttle busem, který nás vyváží nahoru. Dál už musíme pěšky. Docela krpály, docela dost lidí, ale výhled je nádherný.

Hlídáme čas, čeká nás cesta na letiště a letadlo, které nepočká. A pak už jen posledních pár dní v Shanghaji, nezbytné nákupy a přes Moskvu cesta domů…

Vrátit se?

Čína mě původně vlastně ani moc nelákala – chyba. Viděli jsme jen zlomek toho, co se tady vidět dá a byla by škoda, se sem nevrátit.