Bella Puglia

Mám rád Itálii. Někdy před dvaceti lety jsme objevili Toskánsko, v tu dobu ještě bez davů turistů a poměrně levné. Následoval Řím, Dolomity, Benátky, Kampánie, Sicílie… Až letos se dostalo na Apulii, úrodný podpatek italské boty, obklopený Jónským a Jaderským mořem.

 

Kudy z nudy

O cestě autem jsem ani neuvažoval, michellinský plánovač cestu spočítal na téměř 20 hodin a více než 300€. S předstihem koupené letenky s Wizzair, včetně zavazadla a sedadel u nouzového východu, vyšly na necelých 6 tisíc pro dva a cesta trvá zhruba 1,5 hodiny. Jasná volba.

 

Není karta jako karta

První a vlastně i jediná komplikace nastala hned po příletu, na přepážce Europcaru, kde jsme měli vyzvednout objednané a předem zaplacené auto. A kde vyžadují pouze kreditní kartu pro blokaci depositu. A já měl na všech napsáno Debit. Průser – hotovost neberou, debetní kartu nechtějí, přemlouvání nepomáhá.

 

Nakonec, že to ale trvalo, berou platební kartu manželky, je sice také debetní, ale není to na ní napsáno. Za to je na ní jiné jméno než na smlouvě, což je sice také problém, ale nakonec přepisují smlouvu a my konečně máme v ruce klíče. Na parkovišti nás čeká skoro nový Fiat 500L, na „pětistovku“ docela velké a prostorné auto.

 

Kde bydlet

V Apulii až na vyjímky nejsou žádné velké hotely, ale komu by se do nich také chtělo, když na Bookingu se dá bez problémů najít stylové a cenově dostupné bydlení v místních statcích. V oblasti kolem městečka Cisternino, kam míříme, pak i v „trullech„. divných kamenných stavbách, které jsou pouze tady. Pro turisty jsou samozřejmě perfektně zrekonstruované.

 

 

Doprava

Italové tady jezdí divně. Jako by to ani nebyla Itálie. Většinou dodržují rychlost, na křižovatkách dávají přednost a i na plné čáře se tady předjíždělo nějak méně než jinde. A taky sem nacpali snad všechny dopravní značky s padesátkou, které v Itálii našli. Ono není divu, ze statků i políček jsou výjezdy na silnici v těch nejméně vhodných místech a to včetně dálnice.

 

Co nevynechat v Apulii

Jsme v Itálii, takže nehrozí, že by nebylo kam se podívat. A možností je tady fakt hodně. Moře tady patří k nejčistším a v září je teplé, pláže jsou „italské“, takže až na vyjímky žádné velká romantika, ale čisté a upravené. Ve východní části, mezi Brindisi a Otrantem, jsou jak pláže s bílým pískem, tak malé skalní zálivy.

 

Alberobello

Malé městečko v údolí Itria patří díky kamenným trulli mezi místní „top ten“. Těchto hobitích domků je tady asi 1500, v některých se stále bydlí, jiné jsou předělané na obchůdky, restaurace nebo slouží jako turistické ubytování. V sezoně tady bude docela nával, ale vynechat nelze.

 

 

Ostuni

Město na kopci nad mořem svítí už z dálky. Historie sahá až do pravěku, během punckých válek bylo zničeno Hanibalem, aby během renesance a baroka vyrostlo do dnešní krásy. Historické centrum s katedrálou z 15.století a vlastně i celé centrum připomíná spíše architekturu z Tunisu, není velké a projít se dá za pár hodin.

 

 

Grotte di Castellana

Jeskyně Castellana je jednou z mála čistě přírodních atrakcí v Apulii. Jsou tady dvě prohlídkové trasy, které začínají v propasti La Grave, hluboké asi 60 metrů. Krátký okruh je dlouhý asi kilometr (500m tam, 500m zpět) a nevyplatí se, protože to nejlepší čeká na konci dlouhého okruhu, který měří asi 3 km. Je to Grotta Bianca, podle speleologů jedna z nejkrásnějších jeskyní na světě. Fotit se smí pouze na začátku, během prohlídky je zakázáno a kupodivu to i striktně vyžadují.

 

 

Matera

Matera už vlastně není v Apulii, je to hlavní město oblasti Basilicata, ale z Apulie to je kousek. A je to zážitek. Nejstarší část – Sassi di Matera – je na seznamu Unesco a je dost obtížné si představit, že v těchto tmavých jeskyních ještě v minulém století žili tisíce lidí. Jestli se centra jiných měst dají projít za pár hodin, na Sassi di Matera a Sasso Barisano je jeden den málo.

 

Natáčelo se tu i několik filmů, z těch nejznámějších Umučení Krista od Mela Gibsona. Mimo hlavní Sassi za návštěvu stojí i Cisterna sotterranea, obrovské podzemní zásobárny vody. Prohlídka trvá asi 20 minut a vstupné je jen 3€.

 

 

Gravina in Puglia

Gravina leží kousek od Matery, ale už jsme zase v Apulii. I tady se, podobně jako v Mateře, bydlelo ve skalních jeskyních, i tady je zpřístupněné podzemí, jehož prohlídka trvá od cca půl hodiny až do tří hodin. A pod katedrálou z přelomu 11. a 12.století zbytky původních domů, bohužel nepřístupné.

 

 

Martina Franca

Tohle město, největší v Valle d’Itria, není hitem v průvodcích a nijak nevybočuje z italského standardu. Přesto se mi, právě pro tu italskou atmosféru, klid, spleť malých uliček a barokní architekturu, líbilo skoro nejvíc.

 

 

Lecce

Lecce je barokní perlou Apulie a bývá označováno jako nekrásnější město regionu. Historie města sahá do 3.století př. n. l., kdy ho založili Řekové, ale z tohoto období tady není nic. Za to tu jsou zbytky amfiteátru z druhého století našeho letopočtu a divadlo ze stejného období. Většina památek pochází z nadvlády Habsburků v 16. století.

 

 

Polignano a Mare

Malé město na pobřeží není moc významné, přestože tudy vedla Via Traiana. Historické centrum na pobřeží není velké, ale vzhledem k umístění na vápencových skalách nad mořem stojí za návštěvu a pár fotek.

 

 

Zdaleka to není vše, měst a městeček je tady hromada, z těch zajímavějších bych zmínil ještě Bari, Locorotondo, Otranto, Trani… A Monopoli, která nadchlo kamaráda Jirku Růžka, se kterým jsem se v Apulii o pár dní míjeli. K tomu spousta olivových hájů, protože Apulie je největším italským producentem oliv a olivového oleje.

 

 

Vrátit se?

Apulie je krásná a je tady co vidět. Přesto bych to na opáčko neviděl, takže příští cesta povede buď do Kalábrie, nebo Basilicaty. Ale pokud není cílem dovolené jen válení na pláži, pak ji určitě můžu doporučit.

 

ŠTÍTKY