Až na Divoký západ

Když jsem před čtyřiceti lety hltal májovky, o návštěvě hor a prérií jsem mohl jen snít. I když jsem netušil, že Karel May nikdy v Americe nebyl a filmy se točily v (tehdejší) Jugoslávii. Utekly roky, doba se změnila, píše se rok 2010 a nás letadlo nese směrem k Los Angeles. Konečně uvidím místa, která jsem znal jen z westernů a billboardů na cigarety.

Los Angeles

První štací je město andělů, na letišti jsme vyfasovali nové Sorrento, seznamuji se s automatickou převodovkou a na první křižovatce zjišťuji, že pedál na místě spojky je „ruční“ brzda. Amíci jezdí pomalu, takže to do nás nenapasoval. Bydlíme v Passadeně a marně vyhlížím někoho z Teorie velkého třesku.

L.A. jsem si představoval jinak – víc mrakodrapů, davy lidí… Jasně, mají tu Hollywood, Beverly Hills, kousek k oceánu, ulici slávy a taky Rodeo Drive s luxusními obchody. Pařížská vypadá líp. Opravdu typický Američan mluví španělsky a je lehce „přičmoudlý“?
Nakonec největší zážitek byla asi návštěva filmových studií Universal, kam jsem původně vůbec nechtěl. Jsem snad dítě? A taky skoro 100 dolarů za vstup? Atrakce se po čase mění, dnes už tam je úplně něco jiného.

Hmm, malá kola je skoro půl litru. Tady asi nezhubnu

Ameriku jsem měl spojenou s představou velkých nákupních center, ale v L.A. asi nejsou. Na první jsme narazili až hezkých pár kilometrů za městem, cestou k prvnímu národnímu parku. Obrovské outletové centrum, které mělo vzhledem k pozdní večerní hodině zavřeno. Nevadí, času je dost.

Joshua Tree

Tím prvním parkem byl Joshua Tree. U vstupu jsme koupili America the Beautiful pass – „permanentku“ do národních parků s měsíční platností, za 80 dolarů a na celé auto. Vyplatilo se to. Název park získal podle obrovských juk, které mormonům připomínaly k nebesům vztyčené ruce židovského proroka. A také se objevily na obalu stejnojmenného alba U2. Příjemný byl klid – kromě pár strážců jsme za celý den skoro nikoho nepotkali, park je na americké poměry poměrně malý a stranou od hlavních turistických tras.

Což mimo jiné znamená i to, že k dalšímu motelu to máme pěkný kus cesty. Pavel Liška, jehož hlas nás provází z navigace, hlásí, že si dá pauzu, příští odbočka je za nějakých 300km a do Williamsu to máme více než 300 mil přes mohavskou poušť. Na tyhle dlouhé cesty si budu muset zvyknout – čekají nás skoro každý den. Opouštíme Kalifornii, jsme v Arizoně.

Grand Canyon

Williams je malé městečko na slavné Route 66 a také je odtud nejblíž k jižnímu vstupu ke Grand Canyonu. Ulice s typickými domy, malé nádraží, pár obchodů, motelů a restaurací. A motorkáři na své kultovní cestě. Jinak nic. Kde jsou sakra ty krámy s hadrama?

Brzy ráno vyjíždíme k té velké díře, která je snad vidět až z vesmíru. Parkoviště je ještě poloprázdné, bez problémů parkujeme a přesedáme na shuttle, který jede podél kaňonu, kdekoliv se dá vystoupit a po okraji pokračovat dál. A nebo jít dolů, což se prý za jeden den dá stihnout jen těžko a taky, kdo by to v tom vedru dělal. I bez toho je kaňon s řekou Colorado na dně zážitek, který každoročně přitáhne kolem 5 miliónu lidí z celého světa a patří mezi nejnavštěvovanější světové turistické atrakce. Vůbec se jim nedivím.

Večer se vracíme do Williamsu, ráno pokračujeme dál.

Lake Powell

Obrovské a krásné jezero Lake Powell vzniklo při stavbě přehrady Glen Dam u města Page. Téměř 300km lemovaných rudými skalami a kaňony slouží jako oblíbená dovolenková destinace (a zásobárna pitné vody) pro Američany ze západního pobřeží, takže v sezóně tu je asi docela nával. Pro nás představuje jednu z mála možností se vykoupat v přírodě. Voda je teplá, pláže poloprázdné, sezóna už skončila. I tak jsem musel hotel zabukovat hodně dopředu. A parkovat s karavanem metr od vody se asi může jen tady…

Jsme tady ale i kvůli návštěvě Anteloppe Canyonu, který nechybí snad v žádném kalendáři s americkou přírodou. Nejlepší čas pro návštěvu je kolem poledne, kdy je nejlepší světlo na focení, takže termín jsem objednával s tříměsíčním předstihem.

Průvodci jsou indiáni z kmene Navajo a už generál Custer věděl, že rudochům se nemá věřit… Prý stativ si neberte, je tam málo místa. Chyba – místa bylo dost a bez stativu se tam fotí opravdu špatně. Zůstáváme dva dny – jeden na kaňon a okolí, druhý na koupání. A indiánů se nezbavíme ani na příští zastávce – čeká nás Monument Valley.