Venezuela byla taková neplánovaná dovolená. Venku mráz, z mraků padal bílý sajrajt, ideální čas někam vyrazit. Karibik? Poprvé v nabídce? V lastu za cenu, za kterou bych v létě nepořídil ani Chorvatsko? No tak se jde balit.
Dovolená v Karibiku nemá chybu. Teplé moře, krásné pláže, dobrá kuchyně, levný rum – a že je tu nějaká totalita? V té době to moc nezajímalo ani místní. Ale hlavně tu je možnost výletů do míst, kam bychom se jinak podívali jen těžko.
Tak třeba oblast Canaima s nejvyšším vodopádem světa a se stolovými horami, tak známými z Jurského parku. A vzhledem k obtížné dostupnosti až neuvěřitelný klid. Něco jsem o tom napsal v roce 2009.
A nebo si zaletět do delty Orinoka, jednoho z oblíbených míst rybáře Jakuba Vágnera. Gigantické ryby jsme sice neviděli, zato jsme si mohli ulovit pár piraní, dokonale jsme promokli v pralese, ochutnali živé termity, spali v lodgi bez oken, kde nám vybavení šacovaly opice a pod podlahou šplouchali malí kajmani.
Nahlédli jsme do života indiánů Warao, kteří si zde (asi) spokojeně žijí bez elektřiny, televizí, satelitů a internetu. Spí v sítích (hamakách), které ráno sbalí a ložnice se změní v obývák. Na turisty jsou zvyklí, je to jedna z mála možností přilepšení, jinak jsou závislí na řece a džungli. A (v té době) i tak trochu na Chávezovi, který jim výměnou za volební hlasy dal i motory pro jejich kánoe.
Všechno jednou končí, na miniaturním letišti přistál repasovaný Turbolet z Letu Kunovice, jehož stav sice nebudí moc důvěry, ale během pár hodin nás přepraví zpátky do hotelu. Škoda.
Vrátit se?
Nevím. Kvůli koupání asi ne, dovolenou u moře lze i v zimě pořídit výrazně levněji. Orinoko i Canaimu jsme viděli a moc jiných možností tady není. Poznávací zájezd toho nenabízí o moc víc při podstatně vyšší ceně.
